Cefalocereus (Cephalocereus)

Tento kaktus má protáhlý stonek, pokrytý intenzivními žíněmi a mohutnými, mnoho početnými ostny.

BOTANICKÝ NÁZEV:
Cephalocereus senilis.
POPIS:
Tento kaktus má protáhlý stonek, intenzivně pokrytý hustými žíněmi a mohutnými a mnoho početnými ostny. Cefalocereus potřebuje mnoho slunce. Při nedostatku světla bude ztrácet žíně a štětiny. Velmi lehce tak ztrácí také kořeny a hyne. V létě ho vyneste na balkon na přímé sluneční světlo. Tento druh kaktusů není nutné přihnojovat, lépe je obsah organických látek v půdě snížit a doplnit např. říčními oblázky.
ČELEĎ:
Cactaceae, kaktusovité.
PŮVOD:
Pochází z míst od Jihu USA až po Jižní Ameriku.
UMÍSTĚNÍ:
Nejvhodnější je vybrat mu stanoviště, na které co nejvíce dopadá přímé slunce.
TEPLOTA:
Velmi teplé místo.
OSVĚTLENÍ:
Maximální sluneční osvětlení. Cefalocereus je před přímým slunečním zářením ochráněn drobnými vlásky. Bez slunečního záření se stébla a vlásky stávají krátkými a ztrácí se jejich dekorativní přitažlivost.
ZÁLIVKA:
Na jaře a v létě hlídáme, aby zálivka byla přiměřená. Na podzim a v zimě ji omezíme. V zimě je Cephalocereus prakticky bez zálivky.
HNOJENÍ:
Od konce jara do středního léta přihnojujeme speciálním hnojivem pro kaktusy.
VLHKOST VZDUCHU:
Cefalocereus nesnáší suchý vzduch. Vlásky se při něm stávají křehkými a lámou se. Převlažení taktéž škodí. Doporučuje se pravidelné rosení. Neumisťujte ho v blízkosti ustředního topení.
PŘESAZOVÁNÍ:
Doporučená směs zeminy: 1 díl drnovky, 1 díl listovky, 1 díl rašeliny, 1 díl písku a cihlové drti. Rostlina potřebuje organické příměsi v zemině. Pro ochranu vlásků dodáváme kalciové komponenty, např. skořápky z vejce. Mladné rostliny přesazujeme každý rok nebo každé 2 roky. Starší přesazujeme za 2 až 3 roky.
ROZMNOŽOVÁNÍ:
Pouze semeny.
ŠKŮDCI, CHOROBY:
Vrchol stonku sesychá, níže měkká hniloba:
Příčinou bývá nadbytek vody, a to obzvláště v zimě. Postačí, když rostlinu budete méně často zalévat.
Žádné přírůstky:
Příčinou je zcela jistě buď nedostatek vody v létě, nebo nadbytek vody v zimě.
Bronzovité zabarvení povrchu:
Příčinou je jednoznačně sviluška.
Korkovitost povrchu:
Příčinou může být lokální poškození hmyzem, také však náhlé ochlazení nebo mechanické poškození. Příčinou však může být také nedostatek vody v létě.
Měkké hnědé skvrny:
Příčinou je vždy hniloba stonku, která však dobře pěstované rostliny zpravidla nepostihuje. Místo, které je takto napadené, vyřízněte, substrát pak zalijte systémovým fungicidním přípravkem a rostlině zlepšete všeobecné podmínky k růstu.
Vytáhlý stonek a deformace:
Příčina je závislá na ročním období. V zimním období je důvodem příliš teplé prostředí. V letním období je důvodem nedostatek světla. Pokud chcete zachovat estetický tvar rostliny tak, aby rostlina rostla stejnoměrně, květináč občas otočte.
Bílé chumáčky na povrchu:
Příčinou bývají vlnatí červci.
Tvrdé hnědé štítky na povrchu:
Příčinou jsou puklice.
Hniloba základu stonku a úhyn stonku:
Příčinou je zcela jistě hniloba báze, která byla vyvolaná nadměrnou vlhkostí během zimního období. Vrchol stonku použijte jako řízek. Neudržujte slabou vrstvu kamenné drtě.


Pro podrobnější informaci viz. Pěstování kaktusů.

• Hlavní
• Sekce
• Zábava
• Nástroje
• Společnost
• Různé
• IQ test
• Kontakt