Domácí pes (The domestic dog)

Zdomácnění psů začalo asi před 14 000 lety v období neolitu. Existuje přes 400 druhů domácích psů, a to na nejrůznějších místech zeměkoule. Pes byl dříve divoké zvíře, teprve časem se přizpůsobil a nechal se ochočit člověkem, tedy zdomácněl.

PŮVOD:
Zdomácnění psů začalo asi před 14 000 lety v období neolitu. Existuje přes 400 druhů domácích psů, a to na nejrůznějších místech zeměkoule.
POPIS:
Nauka o psech se nazývá kynologie.
Zdomácnělí psi:
Pes byl dříve divoké zvíře, teprve časem se přizpůsobil a nechal se ochočit člověkem, tedy zdomácněl. V minulosti došlo ke sporu, zda všechna různá plemena mají jediného společného předka. Nejpravděpodobnějším se zdá, že předkem je vlk. Mohlo však také dojít ke křížení vlků, šakalů, možná i lišek. Mnoho kynologů uznává jediného předka psa, a to vlka, jako např. Ch. Darwin. Všechna současná plemena psů jsou výsledkem křížení a šlechtění. Rodová příbuznost vlka a psa se ukazuje také v nejrůznějších vědeckých pracích.
Existují 2 pohledy na jedno plemeno canis (Canis familiaris, Canis lupus). Konrád Lorenc zastával teorii o původu různých druhů psů od vlků a šakalů, nezávisle na diametrálních rozdílech mezi jejich charaktery a vlastnostmi. Existuje však možnost třetí teorie, kterou zastával Karl Linne, podle které předek domácího psa je tzv. "prapes", samostatný druh z rodu vlků a šakalů.
Ochočování psů se vztahuje na období neolitu (10 - 15 000 let př. n. l .). Zkoumání původu psů začalo od roku 1862, kdy byly ve Švýcarsku objeveny lebky nevelkých psů z období neolitu. Tento pes se ve speciální literatuře nazývá Canis familiaris palustris. Nálezy těchto psů se nacházely a nacházejí po celém světe, především v Evropě, také u Ladožského jezera a v Egyptě. Tato forma psa, podle nalezených kostí psů z vykopávek, existovala zřejmě po celou dobu kamennou. Nálezy se datují od období římského až do současnosti. Přímými potomky tohoto psa jsou plemena ze severních částí Evropy, např. samojed. Pes od Ladožského jezera je velmi významným artefakterm. Potomci těchto psů jsou teriéři.
V průběhu doby bronzové (4500 - 3000 př. n. l.) se v Evropě vyvíjejí další typy psů. Od velkých rozměrů psů zahraničních (Canis familiaris,inostranzewi), např. od potomků severních a stepních vlků, vznikají evropští a asijští ovčáci. Bronzový pes (Canis familiaris matris optimae) se stal základem rodu kolie. Popelavý pes (Canis familiaris intermedius) dal základ vetšině loveckých psů).

Historie psů v různých kulturách:
V hrobkách faraonů starého Egypta se často setkáváme s vyobrazením faraonského psa. Má podobné znaky jako psi dnešní doby, které se během celých tisíciletí o mnoho nezměnily. S hlavou faraonského psa je vyobrazen bůh Anubis, tj. bůh podsvětí. Centrem kultu Anubise bylo město Kinopolis, což bylo město psů. Psi a jiná zvířata byla v Egyptě zbožštěna. Podle svědectví krále Herodota, byl při úmrtí psa v egyptské domácnosti vyhlášen smutek a pán domu si trhal vlasy. Tělo psa bylo mumifikováno. Mumie psů však nacházíme jen málo, mnohem více bylo mumifikováno koček. V egyptském folkloru hráli psi nemalou roli.
V zemích starého východu, např. v Asýrii, najdete vyobrazení velikých psů mastifů, kteří se chovali pro lov a boj. Na jednom z reliéfů, který je dnes umístěn v britském muzeu, je vyobrazen král Aššurbanipal s mastifem. V Iránu, Indii a Mezopotámii byl kult psů stejný jako v Egyptě. Anubis a jemu podobní bohové se psí hlavou chránili království mrtvých. Čtyřoký pes chránil občany Mezopotámie až do doby, než jejich duše přešla most do podzemního světa. S obrazem tohoto psa se spojuje i tříhlavý pes Cerberus.
Ve starém Řecku a Římě měli psi značný vliv. V Homérově Odysee byl starý pes Argus jediným, který po návratu Odysea domů na rodnou Ithaku poznal. Je to první příhoda psí věrnosti, která je popsaná v literatuře. Specifickou úlohu měli bojoví psi, kteří byli mohutní, útoční a nebojácní. V armádě Alexandra Makedonského vždy zaujímali přední místo. Velice byla ceněna také lovecká plemena psů. Na počest loveckých honících psů bylo pojmenováno souhvězdí Loveckých honících psů, které se dostalo na nebe díky svému pánovi, Akleonovi. Podle starých vyobrazeních na malbách, předmětech a freskách daly molosské dogy základ pro šlechtění současných plemen.
V Římě bojoví psi vystupovali také jako gladiátoři, bojovali s býky, lvy, slony a medvědy. Velké pole působnosti dostali také miniaturní bílí psi, předkové dnešních bišonků. O tyto psy byl velký zájem mezi imperátory a mezi bohatými ženammi, které je upřednostňovaly před svými dětmi. Ve svých vztazích ke psům, jako k miláčkům, nezaostávali ani muži. Z této doby také pochází rčení: Čím více znám lidi, tím více se mi líbí psi. Toto rčení se přisuzuje Juliu Caesarovi. V 1. stol. našeho letopočtu se objevuje první traktát o psech v encyklopedickém díle Marka Terencia Varona "O hospodářství" (De re rustica), kde popisuje různé typy psů, jak si vybrat štěně, jakou zvolit výživu, vše o rozmnožování a způsobech výcviku psů. V Řecku a Římě bylo známo mnoho variant psů, starší psi se datují do 6. - 7. stol. př. n. l. Psovi, který zachránil dřívější Korint byl postaven památník. V Pompejích se našel pod vrstvou popela veliký pes, přikrývající svým tělem dítě. Nápis nad tímto nálezem je: Pes vždy chrání svého pána a je ochotný pro něho i zemřít.
V Číně a Japonsku hráli v dřívějších dobách psi důležitou roli, a to především v náboženství, folkloru a mytologii. Černí psi zde byli považováni za zdroj zlých sil. Našli se písemnosti o výchově psů, staré více než 4 000 let. Starým čínským plemenem je Pekingský palácový psík, Pekinéz. Druhým plemenem, mnohem mladším, je Japonský chin.
V Avestě, knize o hrdinech je celá část věnována plemenům psů i s jejich charakteristikami. Biblický Starý zákon připomíná 30 příběhů se psy a jen 2 z nich nemají negativní smysl. Nenávist dřívějších lidí ke svým nepřátelům - Egypťanům a Římanům, kteří psy využívali k boji, byla přenesena i na zvířata. Pohrdavé chování ke psům s sebou neslo i křesťanství. V Byzancii je všeobecně známá ikona s vyobrazením svatého Kryštofa s hlavou psa - podle legendy Kryštof prosil Boha o psí hlavu, aby neviděl krásu dívek při kázání. V Islámu je pes přezíranou bytostí. V předkolumbovských kulturách Ameriky byla plemena psů velmi atraktivní. Jejich sošky, které byly nalezeny při vykopávkách v Mexiku, svědčí o jejich uctívání. Často byl a je pes u národů Oceánie v jihovýchodni Asii používán ke kulinářským účelům. V Asii žije pes šástečně spolu s lidmi, dostává jídlo ze stolu svého pána, ale nepouští se do domu a nejeví se jako přítel člověka. Nadbytek opuštěných psů ve městech během 20. století vedlo k jejich zdivočení, sjednotili se do smeček a mají tvrdou hierarchii. Žijí často v lesích spolu s vlky.
V křesťanských zemích střední Evropy existují regionální odlišnosti ve vztahu ke psům. Velkou roli tu hraje i náboženství. Oddanost psů je popsána v islandských ságách, např. Sága o Olafu Trigoesenovi) i v legendě o velikém psu krále Artura Kavala. Na kontinentě převládali lovečtí psi, kteří byli odchováváni v mnohých význačných rodinách. Smečky zdivočelých psů čítaly sto i tisíce psů. Pes byl pokládán za vděčného rytíře a přítele člověka. Psi byli ceněni jako nevolníci. Ve Francii ve 12. století je známá příhoda psa, který chránil svého pána před vrahy jako pravý rytíř.
Černým psům, stejně jako kočkám, se příčítalo spojení s ďáblem. Tato legenda byla aktuální ještě v 18. století, kdy v Goethově tragédii Faust vystupuje Mefistofeles v roli černého pudla. V polovině století začíná historie legendárního plemene a záchranáře, psa z kláštera svatého Bernarda v Alpách, bernardýna.
V Rusku dochází ke šlechtění hlavně domácích psů. První vyobrazení loveckého honícího psa se objevuje v Sofijském chrámu v Kyjevě, datujícího se do 11. století. Tito psi měli cenu celé vesnice. Z ruských plemen stojí za to připomenout především chrty, lovecké a honící psy a laiky, často chované v křesťanských hospodářstvích. Našly se také četná svědectví o "medvědích psech", velkých a odvážných, kteří byli vyšlechtěni pro lov mědvědů v 19. století. V ruském folkloru je pes vždycky přítelem hrdinů, kterým zachraňuje život. Slovo "sobaka" přešlo do ruského jazyka z tatarštiny a znamená rváčství, bojovnost, odvážnost, což toto slovo vskutku nastiňuje.
V 17. století se v mnohých evropských zemích rozvíjí chovatelství psů, a to především v Anglii a Německu. Objevují se módní plemena, obzvláště dekorativní. V 17. a 18. století přišli v Evropě a Rusku do módy malí pokojoví psíčci, tj. bišonci, mopsi, lvíčci (Tenerifsý psík). Na počátku 18. století již můžeme hovořit o služebním výcviku psů. Car Petr I. měl v období válek u sebe vždy psa. V 19. století nastává velký nárůst jednotlivých druhů plemen. V Evropě začínají psi pomáhat při ochraně hranic. Začínají také vznikat ochranné spolky zvířat. Jako první se objevuje Královská společnost na ochranu zvířat ve Velké Británii. V průběhu 20. století se psi objevují ve vojenské a policejní službě, na celnicích, doprovází slepé lidi, pomáhají invalidům. Psi se rozšiřují ve městech, mezi střední vrstvou obyvatelstva. Objevuje se snaha ze psa udělat životního přítele.

Klasifikace plemen:
První zdomácnění psi působili nejdříve jako ochranáři a pomocníci při lovu. Dělí se na skupiny podle využití hospodářství a podle života lidí. Za loveckými a služebními psy se objevují pokojoví a dekorativní psíčci. S rovíjející se lidskou společností se také plemena psů radikálně mění. Nejzřetelněji to můžeme pozorovat u loveckých a služebních psů, kteří někdy přechází do řady pokojových nebo služebních. Mnozí z nich našli uplatnění v policejní a vojenské sféře, a také ve sféře sociální, např. slepečtí spi. Podle toho jsou psi děleni a klasifikováni:
1.) služební psi (strážci, pastevečtí - ovčáci, bojoví, vozatajci),
2.) lovečtí psi (ohaři, chrti, teriéři),
3.) pokojoví dekorativní psi.
Plemena psů jsou rozdělována do skupin podle společných znaků a podle využití. Existuje tzv. "výstavní klasifikace" pro chovatele, psovody, milovníky psů pro účast na výstavách. V různých zemích a klubech existuje množství verzí klasifikací.

Anatomie a fyziologie psů:
V tomto popisu jsou pro dané plemeno hlavní znaky charakterizující a přiřazují ho ke správné skupině plemena. Z hlediska exteriéru psa jsou důležité kosterní, kožní a svalové systémy. V organizmu psa se rozlišuje:
1. Aparát, držení - kosterní systém, svaly
2. Vnitřní orgány - orgány trávící, dýchací, vylučovací a rozmnožovací
3. Systém integrující práci všech orgánů, krevní a lymfatický systém, žlázy vnitřní sekrece, kožní systém, smysly, nervový systém.
Kostra spolu s páteří slouží k opoře měkkých částí těla, chrání orgány krvetvorby a účastní se biochemických procesů v organizmu. U mladých zvířat jsou kosti pružnější než u starších. S růstem kostí se kosti stávají křehčí. Kostra psa se sestává z 297 kostí a 262 kloubů. Páteř tvoří 7 krčních, 13 hrudních, 7 bederních, 3 křížové obratle, a od 3 do 23 ocasních obratlů. Osou kostry je páteř, na jejím předním konci se nachází lebka, po stranách jsou žebra a končetiny. Lebka je tvořena z lebečních a lícních kostí. K lebce přiléhají čelisti, které jsou spojeny žvýkacími svaly. V horní a dolní čelisti jsou zuby. Dospělý pes má 42 zubů, štěňata mají 28 zubů. Někdy se objeví tzv. oligodontie, tzn. méně zubů, jindy poliogontie nebo hyperdontie, tzn. více zubů. Plemena také charakterizuje postavení zubů v horní a dolní čelisti, tzv. předkus. Každý odklon od standardu v této oblasti má svůj název, např. předkus, buldočí předkus, klešťový předkus.
Přední končetina začíná lopatkou, ramení kost, loket, zápěstí (7 kůstek), záprstí, přední tlapka. Prsty jsou zakončeny nezatažitelnými drápky. Přední končetina je spojena svaly a šlachami, keré se upínají na páteř. Zadní končetina začíná v bederní části. Je připojena svaly a šlachami v pánvy. Pokračuje stehení kost, kolenní kloub, lýtková kost, bércová kost, hlezení kloub, nárt, palec - paspárek, tlapka s prsty. Někdy z vnitřní strany roste prst navíc, který se amputuje.
Svalový systém hraje velkou roli v exteriéru a reliéfu těla psa. Pohyblivost těla a aktivní činnost svalů, např. množství šlach, jsou výborným předpokladem pro kondici zvířete. Pes ekonomicky využívá energii svalů, např. více leží než stojí. Pro držení těla psa jsou důležité svaly končetin, zad a beder. Neméně důležité jsou také svaly hrudní a břišní, které ovlivňují dýchání. Svaly hlavy, především žvýkací, jsou důležité pro činnost čelistí.
Kůže, která pokrývá tělo psa, se skládá ze tří vrstev:
1.) epidermis,
2.) škára,
3.) podkožní vazivo.
Ve škáře jsou uloženy vlasové cibulky, potní žlázy a nervová zakončení. V podkoží vyrůstají chomáče chlupů, v každém z nich jsou 3 tlusté a dlouhé, které tvoří srst, a 6 až 12 krátkých a jemných chloupků, které tvoří podsadu. Srst pokrývá téměř celé tělo psa, kromě čenichu, podušek prstů a tlap. Nad očima, na uších, na víčkách a vrchním pysku vyrůstají dlouhé pevné chlupy. Srst chrání psa před vlivem počasí. Na jaře srst líná a na podzim vyrůstá srst hustší. Potní žlázy jsou v kůži tlapek, právě tam vychází pot. Pes se nepotí na těle, teplotu si reguluje rychlým dýcháním, otevřenou tlamou a vyplazeným jazykem. V kůži jsou aromatické žlázy, z nichž vychází charakteristický pach. Proto je potřeba čas od času psa vykoupat ve specielním šampónu. Psi mají rozvinutou nervovou soustavu, která se dělí na centrální a periferní systém. Díky centrální nervové soustavě disponuje pes výbornými smysly. Čich je 48 krát lepší než u člověka. Slouží především k výběru potravy a k orientaci v prostoru. Život psa je světem pachu. Výborný sluch zachytí 5 krát vyšší tóny než člověk, rozlišuje i ultra krátké tóny. Oči jsou u psů méně vyvinuté než sluch. Některá plemena, např. chrti rozeznají předměty až na 150 m. Orgány hmatu jsou uloženy ve hmatových vouscích, které jsou na dolní čelisti na vrchním pysku, nad očima, na krku. S jejich pomocí se zvíře orientuje ve tmě. Na jazyku má pes rozloženy chuťové pohárky, které představují chuťový smysl.

Rozmnožování psů
Zralost pro rozmnožování je od 6 do 11 měsíců. U fenek je to první perioda, tj. hárání. Do 15 až 16 měsíců je vývoj zvířete již dokončen a vzniká možnost připouštění. Čistokrevná šlechtěná zvířata se mohou rozmnožovat do 8. roku života. Pro první připuštění je optimální věk 1,5 - 2 roky. Připouštění 2 krát ročně není dobré. Snižuje se tak zdraví zvířat. Při připouštění se vždy vodí fenka k psovi. Je nutné respektovat pravidla pro chov psů. Jejich majitelé jsou odpovědní za připouštění. Březost trvá 58 - 65 dní, čítá se od posledního svázání. Může se stát, že nastane i falešná březost. Několik dnů před porodem otéká vulva, zduří mléčné žlázy a struky, které vylučují vodnatý sekret, zvyšuje se teplota. Fena si hledá klidné místo k porodu. Těsně před porodem je dobré umýt bříško mýdlem a vodou a nachystat podestýlku. Při porodu je potřeba mít po ruce čisté ubrousky, ručníky, jód, nůžky, nitě. Porod trvá při více štěňatech od jedné hodiny až po několik hodin. Porod štěňátka trvá 15 - 20 minut. Někdy se rodí jedno za druhým a matka nestačí překousnout pupeční šňůru - tady je nutná pomoc člověka. Šťeňátko se dá matce, aby si je očistila. Musí se dát pozor aby fena nově narozená štěňátka nepřilehla. Než všechna porodí, je dobré dát je do krabice zvlášť a do tepla. Po skončení porodu se dají zpět k matce. Štěňata se rodí slepá a téměř bezsrstá. Začínají vidět po 8 - 10 dnech po narození. Je potřeba vyřadit štěňata s vadami. Přikrmování nastává až po deseti dnech života. V patnácti dnech se již může dávat syrové hovězí mleté maso. Asi po 30 dnech můžeme štěňata od matky odstavit a normálně je krmit.

Chov psů
Každé plemeno psů má svoji psychickou charakteristiku, kteoru by měl chovatel znát. Musí se stanovit pravidla soužití člověka a jiných zvířat.
Podle temperamentu rozlišujeme psy:
1.) klidné: - vyrovnaný a klidný typ psa, jeho relace je vždy adekvátní dané situaci, při napadení ustoupí, na útočníka se však nevrhne, pokud nedostane příkaz od pána, a pokud se situace stane očividnou.
2.) flegmatické: - reagují na útok stejně jako klidní, míra útoky by však musela být výraznější.
3.) dobrosrdečné: - tito psi se neprojevují agresivně ani v případě, že hrozí útok, raději se stáhnou.
4.) vzteklé: - na útok mají nepředvídatelné reakce, obzvláště, když se útok opakuje.
5.) agresivní: - tito psi napadají i bez zjevných příčin.
6.) bázlivé: - na útok reagují útěkem, schováním se, pejsek stáhne ocas a utíká od pána.
7.) nervózní.

Bernardýn je známý svojí dobrosrdečností, přesto však může v určitých momentech projevit zlobu. Němečtí ovčáci jsou celkem klidní psi, mohou se však stát zlými, vzteklými až agresivními. Při ocenění charakteru psa, hraje roli i štěkot. Vyjadřuje reakci psa na danou situaci. Velcí psi štěkají neochotně, malí psi však štěkají i na sebemenší podnět. Velcí psi štěkají na obranu pána, varují před nebezpečím. Malí psi vyjadřují štěkáním své emoce, ne tak často upozorňují svého pána na nebezpečí. Jedním ze způsobů zjištění typu psa je výstřel ze standartní pistole nebo lovecké pušky. Tak se zjišťuje reakce psa na zvuk. Někteří psi se při hlučných zvucích třesou, bojí se. Pes je od přírody bázlivý a opatrný. U psychicky zdravého psa se však projev paniky neobjeví.

Podmínky chovu psů
Při výběru psa se musí brát v úvahu několik náležitostí: místo žití, rozměr bytu, počet osob v domácnosti. U městských lidí žije pes v bytě, kde má přidělené místo, oddělené od topných těles. Pro pelíšek je dobré použít vatovou nebo slaměnou matraci se snímatelným povlakem. Měl by se měnit 2 krát až 3 krát do týdne. Dobrý je i pevný kobereček. Na venkově psi pobývají v dřevěných boudách. Stěny a podlaha by měly být dvojité s izolací mezi deskami. Bouda pro pejska by měla být postavená na špalcích nebo na jiné zvýšené podložce. Vnitřek boudy se musí udržovat v čistotě. Při chladném počasí se klade na dno boudy slaměná podestýlka. Nedoporučuje se držet psy na řetězech, potřebují totiž volnost pohybu. Je nutné psa venčit a dopřát mu dlouhou procházku, a to nezávisle na plemeni psa. Po návratu musíme zkontrolovat tlapy, případně je umýt teplou vodou a natřít mastí či olejem. Mokrou srst je třeba měkkým ručníkem vytřít. Psi chovaní v bytě se koupou často. Na ošetření srsti se používají speciální šampony, výběr je dostatečný. Zuby psa se nemusí ošetřovat, čistí se samy od sebe při pravidelném krmení. Uši se musí čistit a prohlížet. Je nutné také provádět odčervení. Srst by měla být chráněna přípravky proti blechám a jiným parazitům. Je potřeba také sledovat celkové zdraví psa, sledovat trávení a vyprazdňování, a také nezapomínat na výchovu. Každý chovatel je povinen dodržovat pravidla chovu daného zvířete. Ve městech se chodí na procházku po vymezených místech pro psy, nesmí se na dětské hřiště atd. Psa si musíme držet na vodítku, z vodítka ho raději nepouštějme. Je to nutné kvůli bezpečností jak psa, tak lidí. Při převozu zvířat je nutné potvrzení veterinární služby. Pes má v sobě naprogramovanou bezmeznou lásku k chovateli. Vycítí jeho radost i žal. Pes však vnímá svět po svém. Musíme počítat s tím, že má vztah ke své smečce. Přestože chovatel a pes nemají společný jazyk, rozumí si a informace si předají. Existuje celá řada příběhů, kdy chovatel ocení svého psa, jakožto svého druha. Vzájemné porozumění se projevuje i ve výchově psa.

Pomůcky
Obojek:
Je nejpotřebnějším předmětem pro domácího psa. Při různých nepředvídatelných situacích můžeme psa za obojek chytit a přidržet. Obojek by měl být z kůže, a podle rozměru psa, šířka by měla být od 1 - 3 cm, nesmí mu stahovat krk. Při pobytu mimo domov musí pes nosit obojek vždy.
Vodítko:
Nejlépe z kůže, šířka 1 - 2 cm, délka kolem 120 cm. Na jednom konci by měla být kovová karabina na připevnění ke kovové části obojku a na druhém smyčka pro držení vodítka.
Náhubek:
Jenutný pro pohyb psa mezi lidmi i zvířaty. Musí být vhodný svojí velikostí.
Nádobí:
Pro jídlo a pití vždy zvlášť, mělo by být určené jen pro psa. Musí být dostatečně masivní a stabilní, aby se nemohlo převrhnout. Aby nádobí neklouzalo, můžeme misky podložit hrubou látkou nebo je umístit na speciální podložku. Pro psy s dlouhýma ušima zvolíme raději úzké nádoby, aby jim do nich uši nepadaly. Pro mohutné typy psů bychom měli zvolit misky vyšší a větší. Nádoba na vodu by měla být těžká a hlavně mít takovou formu, aby se nepřevrhla. Misky s vodou a krmením by měly mít stanoviště vedle sebe. Voda by měla být k dispozici vždy.
Míč a kosti jsou oblíbenými hračkami psů. Psi totiž mají silnou potřebu do něčeho hryzat.
Pokud musíte se svým malým psíkem často jezdit ve veřejných dopravních prostředcích, musíte si pořídit speciální cestovní tašku nebo přepravku. Taška by měla mít dvě dlouhá kožená držadla. Pokud má cestovní taška okénko, pejsek může okolí sledovat.
Také oblečky jsou pro malé pejsky vhodné, a to obzvláště v zimě. Používají se kabátky, svetříky, kombinézy atd.

Ošetření srsti
Srst psů potřebuje ošetření, které závísí na plemeni psa. Srst se musí očistit od nánosů prachu a špíny. Očista chrání kůži před onemocněním, reguluje správný průtok v pokožce. Na pročesávání srsti se používá hřeben s tupými zuby, aby nedráždil kůži. Zuby hřebenu by měly být dlouhé a zaoblené. Nejlepší jsou dřevěné hřebeny. Také kartáčování srsti je důležité, nejlepší kartáče jsou s přírodními štětinami. Druh a velikost kartáče závisí na plemeni psa. Někdy se používá i kartáč podobný jako na koně, na jedné straně je kožený řemen pro držení ruky a na druhé straně jsou husté štětiny. Důležité jsou i nůžky pro prostřihování srsti. Pro hrubosrsté psy, kteří mají hustou podsadu (např. pudli) je na pročesávání nutný řídký hřeben. Dlouhosrstí psi se kartáčují. Pro dobrou srst prospívá i podložka pro spaní psa, aby ležel na měkkých poduškách a byl v teple. Psa můžeme koupat 2 krát do roka. Teplota vody by měla být 37° C. Úroveň hladiny vody by neměla přesahovat úroveň břicha. Hlava by měla zůstat suchá. Uši zatamponujeme vatou. Po koupání srst vytřeme ručníkem do sucha. Může se sušit i fénem, pokud pejsek vydrží jeho hluk. Dvě hodiny po koupání by pes měl být v bytě při přiměřené teplotě. Na vyčištění uší použijeme pinzetu s vatou. Čistíme jen viditelnou část ucha. Vytřeme 10% salicilovým olejem nebo parafinovou mastí. Jestliže jsou exkrementy zaschlé naolejujeme a po chvíli vyčistíme. Chloupky vyrůstající na vnější straně ucha sestříháme nůškami. Dobré ošetření uší zabraňuje jejich zánětu. Uši ošetřujeme též proti parazitům. Oči a okolí očí vytřeme měkkým hadříkem namočeným v teplé vodě nebo čaji.
Zuby obyčejně nepotřebují ošetření. V dospělém věku musíme pravidelně odstraňovat zubní kámen a sledovat dásně, aby se do nich nedostal úlomek kosti, ten se pak musí odstranit.
Mezi prsty tlapek musíme odstraňovat kamínky a kousky nečistot. Jestliže nám pejsek promokl nebo je mokrý od sněhu, musíme jej pečlivě vytřít do sucha jemným ručníkem.
Módní střih psů je nutné svěřit odborníkovi. U hrubosrstých psů se musí dělat triming - vystříhávání srsti, dělá se speciálním hřebenem s nožíky a vše se dělá podle přísných pravidel. Módní střih se dělá zvláště u pudlů, neodborné stříhání kazí vzhled psa. Kupírování psů - uši, ocas může dělat jen veterinář.

Užitečné rady
Podávání léků:
Dávate-li psovi léky, odkryjte spodní ret a vlijte léky ze lžičky nebo kapátka. Zlehka přidržte hlavu. Tabletu nebo kuličku dejte na jazyk co možná nejhlouběji a sevřete čelisti.
Měření teploty:
Uchopte pevně kořen ocasu a vsuňte teploměr asi jednou třetinou do konečníku psa, před tím jej nezapomeňte potřít mastí. Podržte asi 3 min. Alžbětinský límec lze zhotovit z tvrdého papíru nebo kartonu, dává se na krk, aby si zvíře neublížilo a zahojily se mu oči, uši atd. Používá se i po kupírování uší. Při zvýšené pohlavní činnosti (onanie) psa je možné zmenšit dávky krmiva, které obsahují maso a přejít na rostlinou a mléčnou stravu. Někteří psi mají ve zvyku válet se ve výkalech, je to atavismus, který pochází z dob lovu potravy, z potřeby maskování. Po takovéto příhodě se musí pes vykoupat.

• Hlavní
• Sekce
• Zábava
• Nástroje
• Společnost
• Různé
• IQ test
• Kontakt