Hemantus, krvokvět, sloní ucho (Haemanthus)

Tato rostlina zapůsobí nejen svými okouzlujícími květy, ale také širokými dužnatými listy.

BOTANICKÝ NÁZEV:
Haemanthus multiflorus, Haemanthus katharinae, Haemanthus albiflos.
POPIS:
Tato rostlina zapůsobí nejen svými květy, ve kterých je cosi okouzlujícího, ale také svými širokými dužnatými listy. Květy jsou drobné, avšak mnohočetné. Ozdobný vzhled jim dodávají tyčinky vyčnívající nad květenstvím a korunované jasně žlutými “kapičkami” prašníků. Okvětní lístky bývají bílé nebo červené. A právě díky rudým květům některých druhů dostal Haemanthus svůj název. V překladu z řečtiny se Haemanthus překládá jako krvavě rudý kvítek. Květ je sestaven z bílých, červených nebo růžových lístečků do okolíku. Na rozdíl od mnoha amarylisovitých rostlin, je hemantus tvoří samoopylením. Hemantusy snášejí sucho, aniž by ztratily listy. V říjnu zálivku omezujeme a pokud možno, rostlinu udržujeme při teplotě kolem 12°C. Ale ani za těchto podmínek květ nekvete každý rok. Množí se semeny, které je třeba vysadit bezprostředně po jejich sběru. Můžeme zkusit i listové řízky. Z rodu blízkého Haemanthusu zmiňme Skadioksus (vyčleněn z rodu Haemanthus). Pod svým dřívějším názvem Haemanthus katherinae je nynějším pěstitelům také znám. Od Haemanthusů se odlišuje především listy, které jsou řapíkovité, po krajích zvlněné a dosahují délky 30 až 40 cm. Nejsou dužnaté, ale spíše kožnaté, v období klidu je rostlina lehce shazuje, ale mnohem snadněji se obnovují. Bohužel, listy Haemanthusu katherinae (Skadioksus) nelze použít jako listové řízky. Tuto velkou cibulovitou rostlinu zdobí okolík o průměru 20 až 25 cm, který zakončuje téměř metrový stonek. Péče o Haemanthus katherinae je téměř stejná jako u jiných druhů. Rozdíl spočívá jen v tom, že je odolný proti přímému slunečnímu záření a v zimě dobře snáší pokles teploty do 6 až 8°C. Cibulky vyžadují častejší přesazování (jednou za dva roky) a vydatnější hnojení.
ČELEĎ:
Amaryllidaceae,amarylkovité.
PŮVOD:
Tropická Afrika.
TEPLOTA:
Ve vegetačním období je optimální teplota 17 až 23°C. V období vegetačního klidu ji udržujeme při teplotě 12 až 14°C, minimálně 10°C.
OSVĚTLENÍ:
Má ráda jasné a rozptýlené světlo. Chraňte ji před přímým slunečním zářením.
ZÁLIVKA:
Ve vegetačním období malá. Půda však stále musí být lehce vlhká. V období vegetačního klidu ji udržujeme v suchu.
HNOJENÍ:
Jednou za jeden až dva týdny od okamžiku nasazení nových listů až do odkvětu ji přihnojujeme tekutým hnojivem pro pokojové rostliny, ředěným ve výrobcem doporučené koncentraci.
VLHKOST VZDUCHU:
Je-li rostlina v místnosti, v níž je suchý vzduch, můžete jí zlehka rosit poupata. Květy ani listy rosit nelze, stejně tak ani cibulky v období vegetačního klidu.
PŘESAZOVÁNÍ:
Přibližně jednou za 3 až 4 roky v období vegetačního klidu.
Doporučená směs zeminy: 2 díly hlinito-drnité půdy, 1 díl listovky, 1 díl humusu, 1 díl rašeliny a 1 díl písku.
MNOŽENÍ:
Odnožemi a dceřinnými cibulkami. Jednotlivé cibulky se sázejí do připravené půdní směsi v jednotlivých květináčích o průměru asi 12 cm tak, aby třetina cibulky vyčnívala nad povrch zeminy. Při dobré péči začnou kvést po dvou až třech letech.
ŠKŮDCI, CHOROBY:
Nesnáší přelití.
VAROVÁNÍ:
Rostlina obsahuje jedovaté látky.

• Hlavní
• Sekce
• Zábava
• Nástroje
• Společnost
• Různé
• IQ test
• Kontakt