Italský ohař (Bracco Italiano, Italian Pointing Dog)

Italský ohař je houževnatý, otužilý a nepoddajný pes, který je dobře uzpůsoben všem typům lovu. Je spolehlivý, obdařený vynikající schopností rozumět, je však také poddajný a snadno se cvičí.

ANGLICKÝ NÁZEV:
angl.: Italian Pointing Dog; it.: Bracco Italiano; čes.: Italský ohař
PŮVOD:
Italský ohař je pes, starověkého italského původu, který byl využíván především pro lov ptactva. Během let se stále vyvíjel, od dřívějšího lovení přes sítě se přizpůsobil dnešnímu způsobu lovu a střílení. Fresky ze 14. století jsou důkazem o přes celá staletí trvající nesporné věčnosti Italského ohaře, a to jak s ohledem na jeho morfologii, tak na jeho schopnosti loveckého psa a ohaře.
POPIS:
Italský ohař je pes silné a harmonické stavby těla a síly plného zjevu. Preferovanými jedinci jsou ti, kteří mají štíhlé až hubené končetiny, dobře vyvinuté svaly, dobře definované linie, se zřetelně vyřezanou hlavou, a velmi zřetelnou dolní ostrou orbitálou, což jsou elementy, které přispívají k rozdílnosti toho plemene.
Délka těla se stejná nebo o trochu větší, než jeho výška v kohoutku. Délka hlavy se rovná 4:10 jeho výšky v kohoutku. Lebka a čenich jsou stejné délky.
Hlavu má hranatou a úzkou, její délky odpovídá 4:10 jeho výšky v kohoutku. Střed její délky je na úrovni linie, která spojuje vnitřní úhly obou očí. Lebka je při pohledu zprofilu ve tvaru velmi otevřeného oblouku, při pohledu z vrchu vytváří velmi podlouhlou elipsu. Šíře lebky, měřená z pohledu jařmových oblouků, by neměla přesahovat polovinu délky hlavy. Vyboulenina čela a nadočnicové oblouky jsou znatelné. Čelní rýha je viditelná a končí ve střední délce lebky. Hřeben je krátký a ne příliš výrazný. Týlový výčnělek je zvýrazněný. Stop má nevýrazný. Nos má objemný, s velkým a dobře otevřeným chřípím, přes rty mírně vyčnívá. Zbarvení je více nebo méně růžové, tělové nebo hnědé, v závislosti na zbarvení srsti. Čenich je buď rovný, nebo mírně klenutý, jeho délka se rovná polovině délky hlavy a jeho hloubka činí 4:5 délky hlavy, Při pohledu zpředu jsou strany čenichu mírně konvergentní. Brada není příliš zřetelná. Horní rty má dobře vyvinuté, jsou tenké a pružné, nejsou však ochablé, kryjí dolní čelist, Při pohledu z pfilu překrývají dolní čelist jen mírně, při pohledu ze předu tvoří pod nosem převrácené „V“. Líce má hubené. Oči má dosti velké, polo-postranně posazené, nejsou hluboké, ani vypoouklé, mají měkký a poddajný výraz, oční víčka jsou oválně tvarovaná a dobře přiléhající, duhovka je stejně okrově nebo hnědě zbarvená, v závislosti na zbavení srsti. Uši má dobře vyvinuté, délkou by měli dosahovat až na konec čumáku, bez toho aby byly natažené, jejich šíře se přinejmenším rovná polovině jejich délky, jsou jen mírně zvednuté, jejich základ je dosti úzký, jsou posazené dozadu v úrovni jařmových oblouků, nižší konec ucha končí zakulaceně. Krk má silný, ve zkráceně kuželovitém tvaru, dlouhý ne měně, než 2:3 délky hlavy, má měkký, dvojitý lalok. Horní profil zad je tvořený dvěma liniemi, jedna je téměř rovná, svažující se z kohoutku, druhá je mírně klenutá, spojená s linií zadečku. Kohoutek je dobře definovaný. Bedra má široká, svalnatá, krátká a mírně konvexní. Hruď je široká a hluboká, spadá až k úrovni loktů. Ocas je rovný, u kořene silný, s tendencí se nepatrně zužovat, je porostlý krátkou srstí, při akci je nošený vodorovně. Ramena má silná, dobře svalnatá, dlouhá a svažující, v pohybu velmi volná. Předloktí má silné a rovné. Tlapky má silné, oválně tvarované, s dobře klenutými a těsnými prsty a se silnými drápky, zbarvenými v závislosti na zbarvení kůže bíle, žlutě nebo hnědě, polštářky má pružné a hubené. Zadní končetiny má silné, dlouhé a paralelní. Pohyb je prodloužený, chůze v rovném klusu, se silným impulsem od zadečku, hlava je držená vzhůru a nos dosti vysoko. Kůži má tvrdou, avšak pružnou, na hlavě, hrdle, v podpaždí a nižších částech těla je jemnější.
VÝŠKA:
Italský ohař má v kohoutku 55 až 67 cm.
Pes má ideální výšku v kohoutku 58 až 67 cm
Fena má ideální výšku v kohoutku 55 ž 62 cm.
VÁHA:
Italský ohař váží v rozmezí 25 až 40 kg.
SRST:
Italský ohař má krátkou, hustou a lesklou srst, kratší a jemnější na hlavě, uších a předních částech končetin a tlapek. Zbarvení je: Bílé. Bílé se záplatami různé velikosti v barvě oranžové nebo více či méně tmavě jantarové. Bílé, s většími či menšími záplatami kaštanové barvy. Bílé, se světel oranžovými skvrnami. Bílé, s kaštanovými skvrnami. V této poslední kombinaci je oceňovaná kovová záře a upřednostňovaný je teple kaštanový odstín, který připomíná barvu mnišských šatů. Upřednostňovaná je souměrná obličejová maska, její nepřítomnost je však tolerovaná.
CHARAKTER:
Italský ohař je houževnatý, otužilý a nepoddajný pes, který je dobře uzpůsoben všem typům lovu. Je spolehlivý, obdařený vynikající schopností rozumět, je však také poddajný a snadno se cvičí. Je to klidný, dobře ovladatelný, poslušný a dobromyslný pes.
PÉČE:
Italský ohař potřebuje zajistit dostatek pohybu a dlouhých procházek. Péči vyžaduje také jeho srst, kterou byste měli, alespoň 2 krát týdně kartáčovat. Nezapomínejte mu také kontrolovat ouška a čistit zvukovod. Jinak nepotřebuje žádnou zvláštní péči.
PRŮMĚRNÁ DÉLKA ŽIVOTA:
Italský ohař se průměrně dožívá 12 až 13 let.
VYUŽITÍ PŮVODNÍ:
Stopař, aportér, vystavovač.
VYUŽITÍ DNES:
Lovecký pes a společník.
PLEMENO:
FCI VII. - Ohaři.
Sekce 1.1. – Ohaři – kontinentální.
S pracovní zkouškou.
OFICIÁLNÍ ZKRATKA V ČR :
IO
ČÍSLO STANDARDU:
202/ 07. 08. 1998 (Velká Británie)
DATUM PUBLIKOVÁNÍ PŮVODNÍHO STANDARDU:
27. 11. 1989

• Hlavní
• Sekce
• Zábava
• Nástroje
• Společnost
• Různé
• IQ test
• Kontakt