Sedmihradský honič, Transylvánský honič (Erdelyi Kopo, Transylvanian Hound)

Sedmihradský honič je dobrosrdečný, vytrvalý, odvážný a trpělivý pes. Jeho základním charakterem je klid a mírnost, ale také živost, odhodlání a rozhodnost. Odolává extrémním povětrnostním podmínkám.

ANGLICKÝ NÁZEV:
angl.: Transylvanian Hound; rum.: Erdélyi Kopó; čes.: Sedmihradský honič, Transylvánský honič

PŮVOD:
Sedmihradský honič je plemenem, které bylo šlechtěné se zřetelem na odlišnost klimatu, teritoria a loveckých podmínek. Sedmihradský honič zažíval svůj vrchol již ve středověku, kdy byl oblíbeným loveckým psem tamější šlechty. Vzhledem k jeho původnímu využití, byl stále tlačen zpět do neschůdných lesů Karpatských hor, také v důsledku rozvoje zemědělství a lesnictví. Jako výsledek vlivu různých podmínek terénu, se vyvinul v dlouhonohou a krátkonohou variantu. Tyto 2 varianty Sedmihradského honiče však byly stále drženy pohromadě.
Původně byl dlouhonohý Sedmihradský honič využíván pro lov velké zvěře, a později medvědů, divokých kanců a rysů. Zatímco krátkonohý Sedmihradský honič byl využíván k lovu dravé drobné zvěře, jako například lišek nebo zajíců, nebo na skalnatých terénech pro lov kamzíků. Počátkem 20. století však Sedmihradský honič téměř zanikl. Cílený chov pokračoval od roku 1968. V současné době signifikantní počet dlouhonohého Sedmihradského honiče existuje nejen v Maďarsku, ale také v sousedním Rumunsku. Krátkonohá varianta Sedmihradského honiče zcela vymizela.
Tvar a držení hlavy, tělesné proporce, silné a svalnaté končetiny a posazení ocasu korespondují s charakteristickými rysy středoevropských loveckých psů. Je to pes střední velikosti. Během staletí se tělesná konstituce Sedmihradského honiče přizpůsobila práci na velké vzdálenosti. Je atletické postavy, ne však příliš jemných kostí. Poměr délky lebky k délce čenichu je přibližně 1:1. Poměr výšky jeho kohoutku k délce jeho těla je 10:11.
POPIS:
Sedmihradský honič má hlavu podlouhlou, ne však zašpičatělou, je z ní zřejmá odlišnost pohlaví, kůže na hlavě je dokonale přiléhavá a bez vrásek. Lebka je mírně klenutá, s nezřetelným týlem, mírně vyvinutým hřebenem a málo vysloveným stopem. Nos je černý, chřípí má pohyblivá a široká, most čenichu je rovný. Rty má suché a těsně padnoucí a černé. Líce jsou kulaté, pouze málo vyvinuté. Oči jsou střední velikosti, mandlově tvarované, mírně šikmo posazené, tmavě hnědého zbarvení, jejich víčka vždy dokonale padnou. Uši má středně vysoko posazené, nejsou příliš těžké, jsou svěšené blízko u hlavy a bez vrásek, u základu jsou širší a zužují se směrem k zakulacenému konci, pokud jsou natažené vpřed, překryjí pouze oči, ale již nedosáhnou dále. Krk je středně dlouhý, velmi svalnatý, kůže na krku vytváří nepatrné rýhy, nepatrný lalok je povolený, ale není žádoucí. Tělo má tvar mírně nakloněného trojúhelníku, rovnou linii a dobře vyznačený kohoutek. Záda jsou za kohoutkem rovná, s dobře vyvinutými svaly. Hruď je delší a široká, ne příliš hluboká. Ocas má silný, posazený ve střední výšce. Při odpočinku je dolní třetina ocasu nesena v zakřivení mírně nahoru, při vzrušení či akci je zatočený, ne však zakroucený, přes záda. Končetiny má rovné, úměrné a silné, přitom dobře svalnaté. Kůži má středně silnou, v oblasti krku je trochu uvolněná, ale nikdy zvrásněná, je tmavě zbarvená, holé oblasti kůže jsou černé. Chůzi a krok má dlouhý, nikdy drobný či krátký. Při práci je jeho rychlý běh až trysk extrémně vytrvalý.
VÝŠKA:
Sedmihradský honič má ideální výšku v kohoutku 55 až 65 cm.
VÁHA:
Sedmihradský honič má hmotnost minimálně 25 kg.
SRST:
Sedmihradský honič má celé tělo, dokonce i spodní stranu břicha pokrytou rovnou, hustou, dobře přiléhající srstí. Na krku, kohoutku, zadní straně horních stehen a spodní straně ocasu je srst delší, než na ostatních částech těla. Srst je na dotek hrubá, na pohled zářivá, je vybavená podsrstím. Základní zbarvení je černé, na každém obočí je vždy ne příliš tmavě tříslové zbarvená skvrna. Tříslové označení je také na čenich a nohách. Na nose se může vyskytovat bílé značení, může se rozšířit až do požáru na čele a límce kolem krku, na hrudi, pod hrudí, až do nižších částí končetin a tlapek. Bílé značení se také může vyskytovat na špičce ocasu. Bílé zbarvení na více než jedné pětině povrchu těla je nepřijatelné.
CHARAKTER:
Sedmihradský honič je lovecký pes, který může lovit nezávisle, a také na obrovské vzdálenosti od svého pána – lovce. Je skvěle přizpůsoben pronásledování v terénech. Jestliže nalezne čerstvou stopu, ňafá, určitým kňučivě ječivým zvukem, během lovu dává veškerou svou energii do sledování stopy. Díky své obratnost je vynikajícím lovcem. Pracuje bez problémů a hladce jak sám, tak ve smečce.
Je to dobrosrdečný, vytrvalý, odvážný a trpělivý pes, oddaný pouze svému pánovi. Jeho základním charakterem je klid a mírnost, ale také živost, odhodlání a rozhodnost. Odolává extrémním povětrnostním podmínkám.
PÉČE:
Sedmihradský honič potřebuje zajistit dostatek pravidelného pohybu, dlouhé procházky a pravidelnou zátěž. Jinak nepotřebuje žádnou zvláštní péči.
PRŮMĚRNÁ DÉLKA ŽIVOTA:
Sedmihradský honič se průměrně dožívá 12 let.
VYUŽITÍ PŮVODNÍ:
Lovec medvědů a vlků.
VYUŽITÍ DNES:
Lovecký a hlídací pes.
PLEMENO:
FCI VI. - Honiči, barváři a příbuzná plemena.
Sekce 1.2. – Honiči střední velikosti.
S pracovní zkouškou.
OFICIÁLNÍ ZKRATKA V ČR :
SEH
ČÍSLO STANDARDU:
241/ 13. 09. 2000 (Velká Británie)
DATUM PUBLIKOVÁNÍ PŮVODNÍHO STANDARDU:
06. 04. 2000

• Hlavní
• Sekce
• Zábava
• Nástroje
• Společnost
• Různé
• IQ test
• Kontakt